trénink v hale

O starém psu a o pánu jeho
Starý pes ustavičně od mladosti pánu sloužil, po lovích i štvaní. A jsa již při letech a věkem obtížen, a pro zstarání lénivý i choulostivý, zuby jeho přední ztupěly a některé vypršely, tak že zajíce chvátiti nemohl ani, kteréhož chytil, dodržeti, ale každý mu se vydřel, beze všeho uškození. A onde i onde po lese toho psa na se podštívali, nebojíce se ho. I rozhněval se pán velice na toho psa, a trestal ho, jako by nic neuměl a při myslivosti cvičený nebyl. Pes myslivci aneb pánu takovou odpověd dal: "O pane, léta má čím déle jsou beze vší síly a mnohem mdlejší než léta mladá, zubové moji ztupěli a někteří vypadali. Někdyť jsem pak statečný byl a ke všem lovům požitečný, tak že jsi udatenství mé mnohdykrát chválil, již pak haníš v zstaralosti činy mé. Prosím tebe, rozpomeň se na předešlé činy mé, a příjemnější nyničké udatenství mé u tebe, seč kolivěk mohu býti, bude."

Výstižně praveno, drahý Ezope. Ten pes jistě též si prošel krizí středního věku. Proče jsem slzu zamáčkl a tebe příteli jako hosta A týmu pro jaro zařadil. Neb nižádnej nemá věku starého potupovati!

Nedám to jsem dlouho v práci

Omlouvám se, že píši až teď, ale skolil mě nějaký moribundus.X|